Kovolitecké pece

Na počátku 2. tisíciletí př.n.l. se do střední Evropy rozšířila technologie zpracování nové sloučeniny mědi, bronz. Začíná doba bronzová. Na celých tisíc let to bude jediný užitkový kov. Nejstarší bronzové předměty u nás jsou ozdoby původem z Karpatské kotliny. V pozdní době bronzové se přechází na dostupnější železo.

Hlavním materiálem doby bronzové byl bronz, slitina mědi a cínu. Předměty z bronzu se vyráběli litím do formy. Na sídlištích se mohla slévat přímo zhutněná měď s cínem (pokud bylo sídliště u zdrojů rud) nebo se využívalo již připravené suroviny tzv. hřiven (což se jeví jako mnohem častější). Pec je tvořena kopulkou ze sprašové mazanice (sprašová hlína smíchaná se slámou) a dvěma otvory pro přístup měchů tzv. dyzen (keramické trubice chránicí měch před žárem pece). Za stálého dmýchání pak vzniká v peci teplota okolo 1000 °C, která pro tavbu bronzu bohatě postačuje.  V době železné bronz ustupuje jako hlavní surovina pro nástroje a zbraně, důležité místo si ale ponechává ve šperkařství,  například spony, opaskové zápony nebo různé amulety.

Bronz je sloučenina mědi, která se dobře taví a umělým přidáním cínu se vytváří pevnější, ale křehčí bronzovina. Pravěký kovolitec dovedl přesně rozpoznat poměr cínu. Šperky odléval z měkkého bronzu s cínem do 4%, na čepele mečů používal tvrdší bronz s 12 až 20%. Pro roztavení mědi ve sloučenině je potřeba okolo 900°C. Pro dosažení této teploty musí být do pece uměle vháněn kyslík dmýcháním.

Metalurgie bronzu v sobě zahrnuje dlouhý řetězec dílčích procesů od získání rudy po výrobu bronzových předmětů. My jsme se zaměřili na tavbu a odlévání do forem. Postavili jsme pec kruhového kupolovitého tvaru. Vzduch do ní byl přiváděn ze dvou měchů. Centrálních otvorem se vkládal tyglík – nádobka pro tavbu bronzu. Po dosažení teploty 950– 1050°C se bronz roztavil a mohl být sléván do kamenných a hliněných forem. Takto jsme byli schopni odlévat menší předměty.