Pohřebiště

"Každý z velkých válečníků sem přivedl tři krát sto silných otroků ze své kořisti. Z nedalekého lomu se sem na vozech přiváží kámen. Proudy lidí vrší hlínu na jedno místo, koš za košem, dlouhé dny. Vše řídí tři muži odění v hedvábné tuniky. Jeden z nich je však něčím zvláštní, ten který upírá pohled na vznikající vysoké návrší. Je to nový král, syn boha slunce a tam pod mohylou teď leží jeho otec s bohatstvím hodným posmrtného života vládců nad osudu tisíců lidí. Ještě neví, že jemu jednou takovou mohylu už nikdo nepostaví, že zapálí pohřební hranici a jeho potomci budou zase žít podle jiných zákonů."

Poslední místem odpočinku většiny členů pravěkých populací bylo pohřebiště. Místo rituálně vydělené a vymezené k poslední cestě ze světa živých. Pohřebiště potažmo hroby patří mezi dobré zdroje informací o životě našich předků, ať se to může možná zdát trošku paradoxní.  Jedná se, totiž, o tzn. uzavřené nálezové celky, to znamená, že tak jak je archeolog nachází, tak byly záměrně do země uloženy na rozdíl například od nálezů na sídlištích, kde je člověk nejčastěji ztratil nebo zahodil a uložil je tak nezáměrně. S uzavřeného celku můžeme usuzovat na náboženské představy, jaká byla výbava jednoho člověka, byť posilněná na poslední cestu, o sociálním rozvrstvení (některé hroby jsou bohaté a jiné chudé) nebo jaká pravidla pohřbu se dodržovala a mnoho dalšího. Pro pravěk rozlišujeme dva hlavní typy pohřbů a to kostrové a žárové (tělo je spáleno), tyto dva druhy se během pravěkých dějin střídají. Pro některá období ale pohřby neznáme vůbec, a tak musíme předpokládat, že existovali i jiné formy pohřbů než ty, které je dnes archeolog schopen archeologickým výzkumem zachytit.