Vápenné pece

Doba římská 1-3. století po Kristu

"Na cestě stojící vůz je už skoro vyložen, dobytek v řemení funí vedrem, vozka je chlácholí. Na ušlapané stezce k lesu se potí skupina Neprávných s koši bílého kamení. Pod lesem čmoudí a kouří k nebi několik velkých pecí, pálí se zde totiž vápno!

Germánští muži z nedalekých dvou statkůse smluvili, až bude vápenný prach hotov, smíchá se v jamách s vodou. Hotové mazlavé vápno se použije na činění kůží, natírání stěn obydlí.."

Pece určené na výrobu vápna. Výroba vápna byl u Germánů fenomén a dodnes není zcela jasné na co tolik vápna Germáni využívali. Vápno má široké využití - od činění kůží, bělení stěn domů až po změnu pH půdy. Zděné stavby Germáni nestavěli a o vývozu vápna do římských provincií písemné prameny mlčí.

Obě pece jsou stavěny podle stejného nálezu z Tuněchod u Pardubic, kdy u každé je jinak provedena nadzemní část podle druhu technologie pálení vápence na vápno.  Jedna je uzpůsobena k tzv. milířovému pálení, kdy vápenec je proložen vrstvami dřeva a středem se celá vsádka zapálí. Do procesu už se nijak nezasahuje. Druhá pec je přizpůsobena pro dvouprostorový výpal, kdy je vztyčena samonosná klenba z větších kusů vápence a na ni je pak dosypáván nadrcený vápenec. Pod klenbou se pak neustále topí cca 24hod. Výtěžnost jednoho pálení je okolo 300kg vápna.