Křivolické novinky

Křivolické novinky jsou v podstatě takovým BLOGEM naší osady. Uvádíme zde poslední aktivity, které osadou zahýbaly a zůstaly na paměťových kartách i našich fotoaparátů.

Dvoudenní kurz otužování na Křivolíku! Co se u nás děje, když vy ležíte za pecí?

Datum vydání: 
Středa, 29 Leden, 2014

Po třech dnech rozmrzání, kdy horní polovina těla se už zmátořila natolik, aby mohla myslet a psát a druhá, která je stále paralyzovaná a nutí mě sedět, jsem došla k závěru, že je na čase se ohlédnout za posledním lednovým víkendem, neboť nic jiného jakožto nově kvalifikovaný sněhulák dělat nemůžu.

 

Jak se zdá, mezi sviňkami nabývají zimní akce na oblibě. Proto k tradičnímu zimnímu výšlapu do menších či větších výšin, jsme v zatím nejmrazivejších dnech letošní zimy přidali ještě otevření osady pro turisty a účastníky zimního táboření na Kozlově. V dobré víře jsme pro uťapané sobotní turisty měli připravenou teplou medovinu. Nakonec jsme však byli sami překvapení, kolik lidí dorazilo a tak medovina vzala brzy za své, i s naším přičiněním samozřejmě. Aspoň jsme uvolnili kotlík a Zoro se mohl pustit do své oblíbené činnosti- vaření. Nešlo o to zasytit jen přítomnou germánskou chásku, chtěli jsme si uvařit nějakou dobrotu jen ze surovin původních pro naše úze

a tak se dělala omáčka s masem a sušenými brusinkami a švestkami, chlebové placky se sádlem z pece... Tedy, taková byla idea, ovšem těsto nešlo ani umíchat, protože okamžitě zamrzalo. I další zrady se nám děly, ono v minus deseti je člověk vystaven spoustě nečekaných přírodních naschválů, třeba že si svědomitě donese dva litry pití, ale za hodinu má z láhve dloulitrový kyj. Konec sobotní akce byl avizován na jednu odpolední. Jenže neustále přicházely další a další skupinky, které jsme chtěli potrestat aspoň prohlídkou osady, takže nakonec jsme se z Křivolíku dostali až se čtvrtou hodinou, což byla chvíle, kdy nám oblečení začalo přimrzat k tělu.

Nedělní natáčení pro Českou televizi stálo asi nejednoho z nás trochu hecování a odhodlávání, protože teplotní vyhlídky byly ještě dramatičtější. Natáčení je ale vždycky zábava a navíc jsme věřili, že náčelník Kosák dovalí svůj medový motivátor, a že to nějak přežijeme. Začali jsme ve tři, kdy už rtuť teploměru byla v údolí lehce pod minus deseti. Přestože ke scénáři leckdo bývá často skeptický, prostředí bylo sugestivně atmosférické a naši germánští hoši jednoduše k sežrání, to zkrátka 

nemůže dopadnout špatně! Na různých místech po osadě hořely ohníčky, abychom se mohli na strategických místech zahřívat a nahřívat (například obličejové partie, když byla zrovna mluvící scéna). Po setmění, kdy teplota klesla k mínus patnácti a zamrzla i nafta, mělo přijít točení scény s pohřbem. Přestože dřevo bylo podle Oňdi jakostní a výběrové, hranice nám žárem také nevzplanula, dokud jsme ji po drahné chvíli nepolili pořádnou smoly. Když konečně byl fajrák, až to chlapům ožehávalo kníry, rejža, kamera, klapka, hrc frc, nikomu se to nechtělo natahovat, za pět minut hotovo a konečně jsme mohli zabalit a zmizet. Kosák se divil, kam zmizelo pět litrů medoviny. No a já myslím, že jako cena za rozvoj Křivolíku, který se díky natáčení může zas posunout o kousek dál, není zase tolik litrů medu.

 

Konference Rekonstrukce a prezentace archeologických objektů 2013

Datum vydání: 
Pondělí, 13 Leden, 2014

Než člověk něco řekne nebo napíše, měl by si to vždycky nechat uležet v hlavě, ono se pak leckdy stane, že dojmy vyprchají, zůstanou fakta, a ty v nás tolik emocí nevášní. Moje dojmy z konference Prezentace a rekonstrukce archeologických objektů v Deštném jsou po dvou měsících řádně uleželé a pořád stejně živé. Dušička pookřeje, když si na ten báječně prožitý víkend vzpomenu!

 

Tak hlavně. Slíbila jsem ve své článku o loňském ročníku, že tam budu mít příspěvek a to jsem s hrdostí splnila (i když Zoro by mohl vyprávět o mém histeráku a o tom, jak mě před projekční plátno musel dotáhnout za límec). Takže úspěch, ne? Co chtít víc? No přece referáááty...

 

Všechny jsem hltala s útevřenými ústy. Objevily se nějaké nové party, kterým moc fandím, staré party nezklamaly a fandím jim taky, ale bylo několik příspěvků, které nemůžu takhle jednoduše shrnout. Letos se opravdu vytáhli Plzeňáci se svým příspěvkem o tkalcovských stavech, hledali spojníky mezi praktickým využíváním stavů a zvláštními a zatím neinterpterovanými mělkými příkopy. Na Křivolíku zrovna stavíme textilní okrsek, čili budeme tkát do úmoru a tohle téma se nám hodilo do nálady.

Velmi úspěšné a každý rok nejspíš i dost očekávané jsou přednášky s praktickou ukázkou. O parohových otloukačích mluvil a jejich vlastnosti na dobrovolnících demonstroval Petr Zítka. Jarda Fieger měl opět nějaké nové poznatky k používání kamenných mlýnků a Milan Řezák pro potěchu davů nechal otestovat parohové sekery.

Z referátů byl vyjímečný i příspěvek k identifikaci technik vytváření keramiky Richarda Théra. Jeho téma bylo jednoduché, ale vytežené do maxima a z jeho podání bylo zjevné, že i prosté věci se dají dělat vědecky.

Naše delegace z Křivolíka měla referáty dva. Náčelník shrnul náš letošní rok se všemi jeho úspěchy a jak jsem prozradila na začátku, tak Zoro a já jsme se k přednášce více či méně dobrovolně taky připletli. Jak se ukázalo při večerních debatách, s úspěchem jsme představili náš celoroční projekt Homo activ, v rámci kterého se konaly tři víkendovky a letní škola živé archeologie Živa.

 

Nejcennější na této konferenci jsou však právě ty večerní debaty. Jiná přiležitost, kdy se může sejít skupina lidí se stejným zájmem v archeologickém experimentu, není. Dobře se tu prostupuje založení každého člověka, někdo je víc nadšenec, někdo víc odborník, někdo skvělý organizátor a jiný obchodník. Ve výsledku si navzájem pomáháme k tomu, aby úroveň prezentace archeologie a všech jejích odvětví u nás neustále stoupala a já věřím tomu, že se daří.

 

Miho

Pálavské vrchy ztracené v mlze i čase

Datum vydání: 
Sobota, 28 Prosinec, 2013

 

14. 12. 2013 jsme se vydali na přechod jednoho nevysokého kopce, který však je pravou dominantou kraje pod Pálavou. Možná, že kdysi dávno, ho takto častokrát přešli lovci starší doby kamenné, snad i z něj později pozorovali germánští zvědi pochodující římské legie. Jedno místo ztracené v čase a ten den i v mrazivé mlze jednoho prosincového dne.

Pavlov

 

Každý rok se vydáváme na kraličák, jen to poslední dva roky není Kraličák! Po několik sezón dobývání této nejvyšší hory Pardubického kraje, jsme už minulý rok vyjeli jinam, cílem byl tehdy Radhošť. Tento v létě kouzelný a lučním býlím zarostlý horokopec, nám v zimě připravil chvíle bílé tmy a mrazivého vichru. Mnoho z nás z toho mělo menší omrzliny a mokré boty. Jo a taky rýmu. Takovýhle drsňárny jsme si chtěli na chvíli odpustit a kývli tak na pozvání Bubliny do jejího skoro rodného města Mikulova, kolébky to ušlechtilého pití vína. Už v pátek jsme byli pozváni do sklépku a především do malého soukromého pivovaru Mamut. Pavel nám svůj koníček, kterým dělá radost i množství pivařů ze sousedství a okolí, ukázal během fundované ukázky varny. Tento pojem mám nějak spojený s lecčíms nelegálním, ale zde to byly opravdu dvě velké nádoby, ve kterých se v určitém poměru a postupným vypouštěním a napouštěním vody a sladu, vaří pivo Mamut. Pavel tento podnik nerozjel sám, pivo vaří s kamarádem, který je v tomto ohledu pevným znalcem. Letos dokonce získali z projektu EU finanční injekci na provoz svého soukromého pivovaru. Nutno říci, že koštováním piva jsme se zabývali, až po koštu vinném. Tam nás Pavel vzal hned po návštěvě ležáckého sklepa. Ve výrobě vína jede celá jeho rodina, takže by se dalo říci, že se jedná o základ rodiny a rodina je základ státu. Je vidět, že bez Jižní Moravy by se naše republika asi poskládala.

Lovci PálavyV sobotu druhého dne jsme měli vyrazit na turistický výlet, protože proti Kraličáku a Radhošti jsme neočekávali, že by se Pálava nějak více bránila. Přeci jenom je to spíš takový kopec plný šutrů! Vlastně se nám nebránil ani tak kopec, jako většina účastníků, kteří šli spát ze sklépka až nad ránem za zpěvu ptáků nad hlavou. První část lidí se dostala až do Klentnice a vyrazila naproti druhé části, která si dala za úkol vyjít z Pavlova. Střetnutí na Děvičkách vlastně ani moc nevypovídá o zdravotním stavu jednotlivých členů výpravy, neboť kocovina mnohé opustila až pomocí krájené slaniny, která se rozdávala na hradním nádvoří. 

 

Bacrie v Pavlově

Opravdovou odměnou se potom stala kavárna a restaurace Na faře v Klentnici. Tam nás pohltila příjemná vánoční atmosféra a neodolatelná pohoda vyhřáté předsíně. Dovnitř bychom se stejně nevešli a vzhledem k našemu zevnějšku, to nebylo ani žádoucí. Na věšáku pod oknem, tak potom kromě kabátů, visel i meč, mrtvá liška a celé to bylo podepřeno pazourkovým oštěpem. Lovec si dal dortík a germán velkou kávu.

Přechod Pálavských kopců se snad vydařil, to ostatní se vydařilo určitě. Nadmíru dobré vzpomínky myslím nás budou provázet příští rok, až zase budeme brečet někde v závějích na hřebenech našich velehor. To potom oko zaslzí ve vzpomínce na Mamuta z Pálavy.

 

 

 

Jak vznikal kalendář 2014 Šperk a krása těla?

Datum vydání: 
Pátek, 20 Prosinec, 2013

 

Nápad nafotit trochu odhalený kalendář se vznášel vzduchem už několik sezón, ale asi to tak mělo být, že na realizaci došlo teď, když se ve sdružení sešla ta správná kombinace krásných a schopných žen. Naše vize byla vytvořit něco půvabného, co každého zasáhne nějak jinak a tak neukazujeme prvoplánově holé ramínko nebo stehýnko. Předvádíme barvitost zaniklých kultur a dáváme vám proniknout do mysli pravěkého člověka. Jsme přesvědčeny o tom, že úplně ve všem zase od lidí žijících v pravěku rozdílné být nemůžeme.

Začalo to jako hezký dámský výlet za naší fotografkou Elen, která obstarala profi ateliéry a díky nimž jsme už od začátku měly pocit, že to děláme „fakt poctivě“. Věřte, že chaotické pobíhání po ateliéru s máváním rukama nad hlavou a voláním, kde jsou ty náramky, peříčka, barvičky, se člověk za pár hodin rychle unaví. Po celodenní šichtě jsme se vracely domů s více méně a spíše více optimistickými pocity. Druhý den, když nám přišly první, ještě neupravené fotky, byly naše pocity naopak méně optimistické, někdy až zdrcující. Nebo alespoň u mě, neboť okamžik, kdy jsem zjistila, že můj roztomilý malý nosík s bambulkou je vlastně velkej frňák, se pro mě stal fatálním. Oku fotografky neuniklo nic, naštěstí je Elen ale i citlivá a soudná umělkyně, která dokáže dodatečně zakrýt, co mělo být skryto nebo odhalit, co je ještě veřejnost schopná skousnout.

Velmi dlouho jsme konzultovaly celkový design, skloubit tolik vizí a mít přitom celistvý produkt je náročné. Někdy jsme se pohádaly, někdy jsme se milovaly, ve finále se navzájem velmi obdivujeme, kolik práce na tom každá zvádla udělat. To zaslouží piškotek!

 

Kdo chce nasytit svůj hlad po vědění, kráse a nakonec i dobročinnosti, koupí si náš kalendář, protože to je jediná věc, kterou chcete mít v příštím roce na stěně, těšte se!

 

 

Kalendář 2014 již k objednání

Datum vydání: 
Pátek, 20 Prosinec, 2013

Kalendar 2014 Bacrie

Je to šťavnatý a krásný kalendář o vykopávkách..

To přeci nemyslíš vážně?!

Samozřejmě, je to o těch artefaktech dávných dob

:To jo, a taky o ženách!

A o ženách především.

 

Nástěnný kalendář rozměru A3 pro příští rok 2014 je tady! Na dvanácti stranách jenom pro vás, něco ze střípků dávných časů.

Kalendáře jsou bohužel již vyprodány! Děkujeme všem, kterým náš kalendář zdobí stěnu pokoje.

Jak objednat?

Ve speciální limitované edici k objednání na miho.cink@gmail.com Do emailu napište jméno a poštovní adresu, počet kusů a dále uveďte formu převzetí (viz níže). Kalendáře očekávejte do 12-14 dní od objednání.

Jak zaplatit?

Při osobním převzetí je možno v hotovosti na místě, jinak platbou předem převodem na účet: 2137508023/0800 

do zprávy pro příjemce napište prosím své jméno k identifikaci platby, děkujeme.

 

Kalendář Šperk a krása ženského těla 2014

330Kč

osobní převzetí v Chocni/Česká Třebové/Brně/Lanškrouně/Ústí nad Orlicí

poštou: + 70kč poštovné a balné (Česká pošta)

 

Přečtěte si jak kalendář vznikal a prohlédněte fotky z příprav

Na obzoru doby

Datum vydání: 
Čtvrtek, 24 Říjen, 2013

O společnosti na cestě do nových krajin.
Věnováno příchodu velkých kmenů a jejich cestě za civilizací.

 

Poslední letošní víkendovou akci a zároveň uzavření projektu zážitkových programů pro dospělé provázely těžkosti, takže to vypadalo, že se snad ani nedostaneme k realizaci. Nakonec s vypětím všeho organizátorského úsilí se přeci jenom povedlo Na obzoru doby aspoň v poloviční verzi uspořádat a lidé přijeli a podpořili jak EAC Křivolík, kde se stavěla střecha z došků, tak workshopy na skautském domě, kde jsme měli ubytování. Počasí se konečně po minulých akcích vydařilo a každý si mohl užívat nádherného barevného podzimu v lesním údolí. Od tábora ŽIVA se toho v Křivolíku hodně změnilo a kdo ještě v létě stavěl stěny domu hrnčíře, nyní mohl vidět už kostru střechy a nové dveře, navíc přibyla i konstrukce zastřešení pece a celý nový objekt textilní dílny. Právě na tomto posledním objektu bylo ještě před zimou potřeba položit střechu z pěchovaného rákosu. Vedle toho se uklízelo a zazimovávalo, takže byl stahován buk, který rozčísnul blesk a spadnul k cestě, takže umožnil mít opět dostatek dobrého palivového dřeva na akce příští.

Potěšující informací jistě je, že za celý rok se v EAC Křivolík jenom budovalo, nic nespadlo a stavby přibývají, takže už v příští sezóně bude daleko příjemnější zde pobývat, protože suchých míst pod střechou bude dost a to je skvělé i pro edukativní programy škol, které se nyní při nepřízni počasí mohou odehrávat dále v domech. Přesto práce a úsilí je nekončícím během, nebo minimálně během k cíli, který se teprve nyní vynořil na obzoru a bude ještě potřeba hodně pomocných rukou, než EAC Křivolík dospěje do své plné podoby. V podzimu, který se v kapkách láme do listopadu se tedy konečně ocitáme na obzoru doby.

Fotogalerie z akce

Mobilizace sil před festivalem 2013

Datum vydání: 
Pátek, 13 Září, 2013

Za chvíli vypukne Festival Živého Pravěku a proto byla potřeba ještě na poslední chvíli máknout a finišovat s přípravami. Stavěli jsme přístřešek u barvírny textilu, rochnili se v "rybníčku", ladili ovčín a sekali trávník bo kozy a ovce to prostě nestíhaj'. Osada se rok od roku zvětšuje a to má za následek i to, že jeho údržba je pro nás mírně složitější, přesto ji však zvládáme s lehkostí sobě vlastní.

Stránky