Křivolické novinky 2014

Dvoudenní kurz otužování na Křivolíku! Co se u nás děje, když vy ležíte za pecí?

Datum vydání: 
Středa, 29 Leden, 2014

Po třech dnech rozmrzání, kdy horní polovina těla se už zmátořila natolik, aby mohla myslet a psát a druhá, která je stále paralyzovaná a nutí mě sedět, jsem došla k závěru, že je na čase se ohlédnout za posledním lednovým víkendem, neboť nic jiného jakožto nově kvalifikovaný sněhulák dělat nemůžu.

 

Jak se zdá, mezi sviňkami nabývají zimní akce na oblibě. Proto k tradičnímu zimnímu výšlapu do menších či větších výšin, jsme v zatím nejmrazivejších dnech letošní zimy přidali ještě otevření osady pro turisty a účastníky zimního táboření na Kozlově. V dobré víře jsme pro uťapané sobotní turisty měli připravenou teplou medovinu. Nakonec jsme však byli sami překvapení, kolik lidí dorazilo a tak medovina vzala brzy za své, i s naším přičiněním samozřejmě. Aspoň jsme uvolnili kotlík a Zoro se mohl pustit do své oblíbené činnosti- vaření. Nešlo o to zasytit jen přítomnou germánskou chásku, chtěli jsme si uvařit nějakou dobrotu jen ze surovin původních pro naše úze

a tak se dělala omáčka s masem a sušenými brusinkami a švestkami, chlebové placky se sádlem z pece... Tedy, taková byla idea, ovšem těsto nešlo ani umíchat, protože okamžitě zamrzalo. I další zrady se nám děly, ono v minus deseti je člověk vystaven spoustě nečekaných přírodních naschválů, třeba že si svědomitě donese dva litry pití, ale za hodinu má z láhve dloulitrový kyj. Konec sobotní akce byl avizován na jednu odpolední. Jenže neustále přicházely další a další skupinky, které jsme chtěli potrestat aspoň prohlídkou osady, takže nakonec jsme se z Křivolíku dostali až se čtvrtou hodinou, což byla chvíle, kdy nám oblečení začalo přimrzat k tělu.

Nedělní natáčení pro Českou televizi stálo asi nejednoho z nás trochu hecování a odhodlávání, protože teplotní vyhlídky byly ještě dramatičtější. Natáčení je ale vždycky zábava a navíc jsme věřili, že náčelník Kosák dovalí svůj medový motivátor, a že to nějak přežijeme. Začali jsme ve tři, kdy už rtuť teploměru byla v údolí lehce pod minus deseti. Přestože ke scénáři leckdo bývá často skeptický, prostředí bylo sugestivně atmosférické a naši germánští hoši jednoduše k sežrání, to zkrátka 

nemůže dopadnout špatně! Na různých místech po osadě hořely ohníčky, abychom se mohli na strategických místech zahřívat a nahřívat (například obličejové partie, když byla zrovna mluvící scéna). Po setmění, kdy teplota klesla k mínus patnácti a zamrzla i nafta, mělo přijít točení scény s pohřbem. Přestože dřevo bylo podle Oňdi jakostní a výběrové, hranice nám žárem také nevzplanula, dokud jsme ji po drahné chvíli nepolili pořádnou smoly. Když konečně byl fajrák, až to chlapům ožehávalo kníry, rejža, kamera, klapka, hrc frc, nikomu se to nechtělo natahovat, za pět minut hotovo a konečně jsme mohli zabalit a zmizet. Kosák se divil, kam zmizelo pět litrů medoviny. No a já myslím, že jako cena za rozvoj Křivolíku, který se díky natáčení může zas posunout o kousek dál, není zase tolik litrů medu.

 

Konference Rekonstrukce a prezentace archeologických objektů 2013

Datum vydání: 
Pondělí, 13 Leden, 2014

Než člověk něco řekne nebo napíše, měl by si to vždycky nechat uležet v hlavě, ono se pak leckdy stane, že dojmy vyprchají, zůstanou fakta, a ty v nás tolik emocí nevášní. Moje dojmy z konference Prezentace a rekonstrukce archeologických objektů v Deštném jsou po dvou měsících řádně uleželé a pořád stejně živé. Dušička pookřeje, když si na ten báječně prožitý víkend vzpomenu!

 

Tak hlavně. Slíbila jsem ve své článku o loňském ročníku, že tam budu mít příspěvek a to jsem s hrdostí splnila (i když Zoro by mohl vyprávět o mém histeráku a o tom, jak mě před projekční plátno musel dotáhnout za límec). Takže úspěch, ne? Co chtít víc? No přece referáááty...

 

Všechny jsem hltala s útevřenými ústy. Objevily se nějaké nové party, kterým moc fandím, staré party nezklamaly a fandím jim taky, ale bylo několik příspěvků, které nemůžu takhle jednoduše shrnout. Letos se opravdu vytáhli Plzeňáci se svým příspěvkem o tkalcovských stavech, hledali spojníky mezi praktickým využíváním stavů a zvláštními a zatím neinterpterovanými mělkými příkopy. Na Křivolíku zrovna stavíme textilní okrsek, čili budeme tkát do úmoru a tohle téma se nám hodilo do nálady.

Velmi úspěšné a každý rok nejspíš i dost očekávané jsou přednášky s praktickou ukázkou. O parohových otloukačích mluvil a jejich vlastnosti na dobrovolnících demonstroval Petr Zítka. Jarda Fieger měl opět nějaké nové poznatky k používání kamenných mlýnků a Milan Řezák pro potěchu davů nechal otestovat parohové sekery.

Z referátů byl vyjímečný i příspěvek k identifikaci technik vytváření keramiky Richarda Théra. Jeho téma bylo jednoduché, ale vytežené do maxima a z jeho podání bylo zjevné, že i prosté věci se dají dělat vědecky.

Naše delegace z Křivolíka měla referáty dva. Náčelník shrnul náš letošní rok se všemi jeho úspěchy a jak jsem prozradila na začátku, tak Zoro a já jsme se k přednášce více či méně dobrovolně taky připletli. Jak se ukázalo při večerních debatách, s úspěchem jsme představili náš celoroční projekt Homo activ, v rámci kterého se konaly tři víkendovky a letní škola živé archeologie Živa.

 

Nejcennější na této konferenci jsou však právě ty večerní debaty. Jiná přiležitost, kdy se může sejít skupina lidí se stejným zájmem v archeologickém experimentu, není. Dobře se tu prostupuje založení každého člověka, někdo je víc nadšenec, někdo víc odborník, někdo skvělý organizátor a jiný obchodník. Ve výsledku si navzájem pomáháme k tomu, aby úroveň prezentace archeologie a všech jejích odvětví u nás neustále stoupala a já věřím tomu, že se daří.

 

Miho