Pálavské vrchy ztracené v mlze i čase

Datum vydání: 
Sobota, 28 Prosinec, 2013

 

14. 12. 2013 jsme se vydali na přechod jednoho nevysokého kopce, který však je pravou dominantou kraje pod Pálavou. Možná, že kdysi dávno, ho takto častokrát přešli lovci starší doby kamenné, snad i z něj později pozorovali germánští zvědi pochodující římské legie. Jedno místo ztracené v čase a ten den i v mrazivé mlze jednoho prosincového dne.

Pavlov

 

Každý rok se vydáváme na kraličák, jen to poslední dva roky není Kraličák! Po několik sezón dobývání této nejvyšší hory Pardubického kraje, jsme už minulý rok vyjeli jinam, cílem byl tehdy Radhošť. Tento v létě kouzelný a lučním býlím zarostlý horokopec, nám v zimě připravil chvíle bílé tmy a mrazivého vichru. Mnoho z nás z toho mělo menší omrzliny a mokré boty. Jo a taky rýmu. Takovýhle drsňárny jsme si chtěli na chvíli odpustit a kývli tak na pozvání Bubliny do jejího skoro rodného města Mikulova, kolébky to ušlechtilého pití vína. Už v pátek jsme byli pozváni do sklépku a především do malého soukromého pivovaru Mamut. Pavel nám svůj koníček, kterým dělá radost i množství pivařů ze sousedství a okolí, ukázal během fundované ukázky varny. Tento pojem mám nějak spojený s lecčíms nelegálním, ale zde to byly opravdu dvě velké nádoby, ve kterých se v určitém poměru a postupným vypouštěním a napouštěním vody a sladu, vaří pivo Mamut. Pavel tento podnik nerozjel sám, pivo vaří s kamarádem, který je v tomto ohledu pevným znalcem. Letos dokonce získali z projektu EU finanční injekci na provoz svého soukromého pivovaru. Nutno říci, že koštováním piva jsme se zabývali, až po koštu vinném. Tam nás Pavel vzal hned po návštěvě ležáckého sklepa. Ve výrobě vína jede celá jeho rodina, takže by se dalo říci, že se jedná o základ rodiny a rodina je základ státu. Je vidět, že bez Jižní Moravy by se naše republika asi poskládala.

Lovci PálavyV sobotu druhého dne jsme měli vyrazit na turistický výlet, protože proti Kraličáku a Radhošti jsme neočekávali, že by se Pálava nějak více bránila. Přeci jenom je to spíš takový kopec plný šutrů! Vlastně se nám nebránil ani tak kopec, jako většina účastníků, kteří šli spát ze sklépka až nad ránem za zpěvu ptáků nad hlavou. První část lidí se dostala až do Klentnice a vyrazila naproti druhé části, která si dala za úkol vyjít z Pavlova. Střetnutí na Děvičkách vlastně ani moc nevypovídá o zdravotním stavu jednotlivých členů výpravy, neboť kocovina mnohé opustila až pomocí krájené slaniny, která se rozdávala na hradním nádvoří. 

 

Bacrie v Pavlově

Opravdovou odměnou se potom stala kavárna a restaurace Na faře v Klentnici. Tam nás pohltila příjemná vánoční atmosféra a neodolatelná pohoda vyhřáté předsíně. Dovnitř bychom se stejně nevešli a vzhledem k našemu zevnějšku, to nebylo ani žádoucí. Na věšáku pod oknem, tak potom kromě kabátů, visel i meč, mrtvá liška a celé to bylo podepřeno pazourkovým oštěpem. Lovec si dal dortík a germán velkou kávu.

Přechod Pálavských kopců se snad vydařil, to ostatní se vydařilo určitě. Nadmíru dobré vzpomínky myslím nás budou provázet příští rok, až zase budeme brečet někde v závějích na hřebenech našich velehor. To potom oko zaslzí ve vzpomínce na Mamuta z Pálavy.