Paradox pestrosti

Vizi, která spojuje veškeré naše projekty a je společným jmenovatelem aktivit sdružení, bychom mohli nazírat jako snahu proniknout k člověku, porozumět člověku na mnoha rovinách. Zkoumáme evropský pravěk s přihlédnutím k regionu, ve kterém žijeme. Na pravěk si sami hrajeme, ale hrajeme si na něj i s dětmi, které k nám přicházejí. Prezentujeme život v pravěku veřejnosti, ukazujeme život v pravěku veřejnosti. Pořádáme zážitkové akce pro děti, mládež i dospělé s pravěkou, ale i jinou, tématikou. Provádíme experimentálně archeologický výzkum. Probouzíme k životu zapomenutá řemesla. Podporujeme komunitu lidí s podobným zájmem, sdílíme naše poznatky s každým, kdo o ně zájem projeví.

Ať již děláme cokoli, co je zde vyjmenováno, náš pohled pátrá po širokých souvislostech. Někdy naše práce připomíná nazírání etologa - po mnoha prozkoumaných situacích, ve kterých člověka nacházíme, abstrahujeme, co jest lidem společné. Nacházíme tak vlastně definici člověka, něco co máme všichni společné, my kteří žijeme dnes a tady i ti, kteří žili před tisíciletími na jiném světadílu. Nacházíme tak vzorec společný celému lidstvu, a zároveň určující, pro každého jednotlivce. Ukazujeme něco, co definuje každého z nás, je to základ z kterého vyrůstáme, ale přitom si jej často neuvědomujeme. 
To je naše služba lidem dnes žijícím, přinášíme porozumění nám samým. Odhalujeme architekturu lidství a pomáháme tak osvobodit člověka. Protože osobní svoboda přichází s porozuměním sobě samému, svým pohnutkám, motivacím, prožívání, s porozuměním historii osobní i rodové. Člověk vybaven tímto hlubokým poznáním sebe sama, ale i poznáním svého vztahu k prostředí přírodnímu i kulturnímu, získává moc nad svým osudem, svou přítomností i budoucností. Platí to pro každého z nás, ale i pro celou civilizaci.

Při zkoumání pravěku i poznávání nás samých nacházíme stále tu stejnou bytost, vzorec, který se neustále opakuje. V hluboké minulosti nacházíme bytost se, kterou se dnes a denně setkáváme v naší přítomnosti. O co zvláštněji tedy bude znít, že na stejném místě nacházíme bytost nekonečně pestrou, mnoha rozměrnou, v situacích, které nedokážeme plně pochopit, protože jsou příliš vzdáleny našemu dnešnímu světu. Uvědomujeme si, že člověk opravdu může, myslet, vnímat, prožívat zcela odlišně. Nakonec zjistíme, že i dva sourozenci vyrůstající ve stejném prostředí jsou natolik odlišní, že pokud se dívají na svět, oči každému ukážou, něco naprosto odlišného. O to větší je rozdíl mezi lidmi vyrůstajícími v různých kulturách. Taková pestrost vzniká na mnoha úrovních. Mohli bychom každou množinu lidí definovat jako odlišnou kulturu, která má něco společného, kdy míra společného se mění podle zvolené skupiny, národ, etnikum, rasa, lidstvo, parta, rodina, instituce.
Každým našim činem volíme a utváříme kulturu. Náš život je do značné míry utvářen prostředím, ve kterém žijeme. Ale každý náš čin toto prostředí zároveň vytváříš. Jsme reakcí na něco co jsme spoluvytvářeli. Jsme reakcí na to, co vytvořili naši předkové. Naše děti budou reakcí na to, co vytvoříme my. 

Člověk je bytostí, která stále dokola opakuje, co již bylo jednou napsáno a přitom dvakrát do stejné řeky nevstoupí.

Jan Tonda Půlpán

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Klasický test jestli nejste robotem ...
12 + 1 =
Solve this simple math problem and enter the result. E.g. for 1+3, enter 4.